Už v roku 2010, som v rubrike Poradenstvo pod heslom:- Jozef Kotulič: 22.11.2010 o 14:02- rozoberal problematiku I. pracovnej kategórie s týmto záverom: …
“Preto si myslím, že do jednania o tejto problematike by mala vstúpiť aj naša ústredná rada a to tak, že zo svojej úrovne bude iniciovať rokovania so Sociálnou poisťovňou alebo ministerstvom práce sociálnych vecí a rodiny, aby sa tento problém doviedol k nejakému rozumnému záveru.”…
Aj dnes som stále toho názoru, že do tejto problematiky by mala zásadným spôsobom vstúpiť naša ústredná rada a tak z množstva už vykonaných, najmä individuálnych aktivít pár jednotlivcov, vytvoriť hodnoverný kolektívny výstup, z ktorého by bolo každému členovi nášho zväzu už na prvý pohľad jasné, čo vlastne bolo pre výsluhových dôchodcov v problematike civilných starobných dôchodkov so Sociálnou poisťovňou dojednané a ako to môžu naši členovia v praxi využiť!
Za spracovanie a skoré zverejnené takéhoto dokumentu dopredu ďakujem a to najmä za tých členov, ktorí v tejto problematike nie sú takmer vôbec zorientovaní, ale chceli by jej tiež porozumieť.

Je to priamm neskutočné, až diskruminujúce, že ja ako starobný výsluhový dôchodca, po odpracovaní 48 rokov, z toho 21 v činnej službe MV mám dôchodok 416,- EUR a nebudeme mi ani zvýšený ako iným “civilným” dôchodcom. Veď aj upratovačka má už
väčší. Aký je rozdiel medzi mnou a iným dôchodcom???

Chcel by som vediet, ci sa planuju nejake akcie proti planovanému zruseniu valorizacie vysluhovych dochodkov a hlavne proti zdanovaniu vysluhových dochodkov.

Zdravím tvorcov tejto webovej stránky. Podobne ako predchádzajúci záujemca i ja sa obraciam s prosbou o fotografiu generala Václava Vašátka. Som vedeckým pracovníkom Vojenského historického ústavu v Bratislave a pripravujem publikáciu o elite čs. armády. Keďže sa nachádzam v záverečnej fáze zhromažďovania profilových fotiek jej jednotlivých príslušníkov, v tejto súvislosti chcem prítomných (resp. kompetentných) požiadať, či by nemohli sprostredkovať kontakt s rodinou generála Vašátka aj mne. Vopred veľká vďaka za ochotu a ústretovosť

Vážení pritelia, obraciam sa na Vás s prosbou, či nemajú v Dolnom Kubíne fotografiu generála Václava Vašátka, velitela tamojšej posádky. Žial nemám mailový kontakt na ních. Rad by som ju vložil do svojho sprievodcu (o ňom aj o mne http://www.rychnovskypruvodce.info). Václav Vašátko bol rodákom z dedinky Litohrady, teraz miestnej časti nášho mesta Rychnov nad Kněžnou. jeho brat bol významný legionár Karel Vašátko.O nich tam mám tento text: Kdysi Panská ulice, od roku 1933 a těsně po 2. světové válce pak pplk. Vašátka, za komunizmu přejmenovaná na Fučíkovu a po revoluci 1989 opět Panská. Jméno Vašátkova nesla podle ruského legionáře Karla VAŠÁTKA (*1882 Litohrady, místní část Rychnova nad Kněžnou, †1919 Čeljabinsk), který v bitvě u Zborova 2. července 1917 vedl skupinu granátníků do boje. Roku 1933 byly jeho pozůstatky spolu s ostatky plk. Josefa ŠVECE (po něm byla v Rychnově pojmenována spojnice Panské a Kolowratské ulice, nyní Hradební) převezeny z Ruska do Prahy, uloženy v Památníku osvobození na Vítkově a začátkem 2. světové války pohřbeny v Solnici. V Litohradech mu byla v roce 1922 odhalena pamětní deska, 1939 byla sejmuta, ukryta v zemi na zahrádce statku a jeho ostatky byly tajně převezeny z Prahy na solnický hřbitov. Přes německý zákaz se uložení ostatků zúčastnilo tisíc lidí. 1946 při druhém odhalení Vašátkovy pamětní desky byl pod ní umístěn lipový věnec z tepané mědi, který zdobil jeho hrob v Čeljabinsku. Nedá mně to, abych nevzpomněl jeho bratra Václava VAŠÁTKA (1891-1966), v bitvě u Zborova také zraněného. Protože od jara 1918 byla nepřítelem čs. legionářů rakouská a německá armáda, ale i jednotky Rudé armády, Václav vedl u města Samara oddíl granátníků a dobyl významný strategický uzel. V červnu byl v bojích s Rudou armádou zasažen do hlavy a oslepl na pravé oko. Poté byl poslán do Vladivostoku připravovat evakuaci do vlasti. Ještě před ní byl účasten operace svého bratra Karla, kterou provedl český lékař. Byla to operace dočasná, po návratu domů měla být do otevřené lebky vsazena zlatá nebo platinová destička. Zatím chránil Vašátkovu hlavu jen silný obvaz, pod nímž otvorem v lebce bylo vidět vidět blánu s pulzujícím mozkem. Takto žil rok a půl s tím, že jakýkoliv úder do hlavy může jeho život ukončit, přesto se stále neúnavně věnoval organizátorské práce v čs. armádním sboru na Sibiři. Aby se mohl účastnit bojů proti bolševikům i osobně, rozhodl se pro riskantní operaci lebky. Přestože zpráva o jeho smrti zastihla jeho bývalou rotu, nesoucí od bitvy u Zborova stále Vašátkovo jméno, daleko na východě v Petropavlovsku, legionáři přijeli 500 km na pohřeb do Čejlabinska. Václav se pak z války vrátil v hodnosti kapitána, 1939 byl propuštěn z armády a za odbojovou činnost skončil v koncentračním táboře Gross Rosen. Od roku 1945 byl velitelem divize v Plzni, ale už v dubnu 1948 penzionován, protože nepřijal únorový převrat. Přestěhoval se do Dolného Kubína, odkud pocházela jeho žena Mária (dcera významného slovenského spisovatele Ladislava Nádašiho-Jégé), kde žil s nepatrnou penzí a tam je i pochován. – Ďakujem. J. K.